Dělníci v čínském Wu-chanu postavili začátkem pandemie během deseti dnů nemocnici o rozloze 25 tisíc metrů čtverečních. Výstavba, která běžně trvá i dva roky, se zvládla tak rychle díky prefabrikovaným dílům a velkému pracovnímu nasazení. Takové stavby budou mít v následujících letech silnou pozici na trhu, myslí si architekt Andrea Palazzo. Kromě modulů bude akcent i na soběstačnost a zeleň.
Andrea Palazzo je absolvent milánské univerzity Politecnico di Milano a od roku 2005 působí v Praze jako architekt a konzultant v oblasti stavebnictví. Podívejte se v galerii, jaká je podle něj architektura budoucnosti.

„Tématem uplynulého roku byla bezesporu koronavirová pandemie. Stejně tak jako jakýkoliv jiný obor zásadně ovlivnila i architekturu a dala podněty k redesignu našeho soukromého i veřejného prostoru,“ říká Ital Andrea Palazzo, který má v Praze vlastní architektonické studio a je poradcem v oblasti stavebnictví.Podle absolventa milánské školy reagovali architekti na pandemii velmi rychle. V čínském Wu-chanu vznikla obrovská polní nemocnice, kterou dělníci stihli postavit za deset dní. „Realizovatelné to bylo díky obrovskému pracovnímu nasazení a snadno sestavitelným částem, které byly na místo dovezeny už hotové. Takové řešení šetří nejen čas, v tomto případě lidské životy, ale také životní prostředí.“

Jak se v posledních měsících ukázalo, z modulů se dají postavit nejen provizorní stavby, ale také obytné nebo kancelářské domy. Na snímku je Vancouver House v Kanadě, který byl dokončen loni v létě.

Příkladem prefabrikovaných domů je také bydlení nazvané Modu, které vzniklo ve spolupráci studia Morris+Company a argentinských architektů z ateliéru Phäbb. Domy se dají postavit kdekoli, podobně jako nábytek z Ikey.

V roce 2026 budou dokončeny nejvyšší rezidenční budovy na světě jménem Avenue South Residence v Singapuru. „Kromě toho, že jsou prefabrikované části velmi funkční a lze je jednoduše přeskládat, upravit i přemístit, postupně nabývají i na estetice a významu z architektonického hlediska. V následujících pěti letech můžeme očekávat jejich obrovský boom,“ předpovídá Palazzo. V Česku se na rychlou výstavbu specializuje vizovická společnost Koma Modular. Bydlení je většinou zařízené minimalisticky a luxusně.

V návaznosti na diskuse ohledně ochrany klimatu a snižování emisí skleníkových plynů, kterých má jen energetika a stavebnictví na svědomí 40 procent z celosvětové produkce, začaly vznikat projekty energeticky soběstačných budov. V uplynulém roce dokončilo studio Snøhetta sdílené pracovní prostory v norském Telemarku. V návaznosti na diskuse ohledně ochrany klimatu a snižování emisí skleníkových plynů, kterých má jen energetika a stavebnictví na svědomí 40 procent z celosvětové produkce, začaly vznikat projekty energeticky soběstačných budov. V uplynulém roce dokončilo studio Snøhetta sdílené pracovní prostory v norském Telemarku.

Mezi ekologické budovy bude patřit i uhlíkově neutrální a energeticky soběstačná kancelář na řece Maas v Rotterdamu, myslí si architekt: „Výhodou je, že pokud dojde v důsledku klimatických změn ke zvýšení hladiny řeky, kanceláře to nezatopí, neboť nejsou pevně ukotvené, plují na vodě.

V Česku se mezi udržitelné budovy řadí například laboratoř LIKO-NOE, která stojí na vodní ploše ve Slavkově u Brna. Dřevostavba, kterou navrhl Zdeněk Fránek, má fasádu pokrytou svislými zahradami, vlastní čističku a využívá solární energii.

Zásadám udržitelnosti odpovídá i využití materiálů, které jsou energeticky nenáročné. Palazzo už pozoruje, že někteří architekti začínají nahrazovat beton alternativní směsí, v které je hlavní surovinou konopí. „Jeho předností je výrazně nižší produkce CO2 při výrobě a také skvělé izolační vlastnosti. V plánu je jeho využití třeba pro výstavbu stadionu Stade de France ve Francii, kde se mají konat letní olympijské hry v roce 2024.“ V Čechách a na Moravě se na konopný beton specializuje například společnost Mabeko.

V Rotterdamu je farma, která pluje na vodě. Nizozemští architekti se snaží najít ve městě další nevyužité prostory a stavět i v záplavových oblastech. „Podle předpovědí má hladina moře stoupnout kvůli tajícím ledovcům o více než jeden metr do roku 2100. Pro zátopové oblasti jsou proto navrhovány betonové domy naplněné vzduchem, které umožní z vodních ploch vytvořit nová sídliště. To by současně pomohlo ulevit i extrémně zalidněným oblastem,“ potvrzuje Palazzo.

Expanze do nových prostor zvažují i tuzemští architekti. Loni se v Praze na Vltavě ukázal první tištěný 3D dům Prvok od sochaře Michala Trpáka.

Bytový dům 1000 Trees navrhlo studio Heatherwick už v roce 2010 pro Šanghaj v Číně. Dokončilo ho loni. Řadí se mezi takzvaný biofilní design, kdy se architekti snaží město propojit s přírodou. Součástí domu je na 25 tisíc rostlin, které stavaři zasadili do obrovských betonových truhlíků na vysokých sloupech, takže z dálky připomínají zelený kopec. „Součástí tohoto projektu je také unikátní spolupráce s lokálními i zahraničními streetartovými umělci, kteří na zakázku vytvořili originální díla na fasádě budovy,“ dodává Ital.

Do roku 2030 chce Paříž v tomto duchu přestavět ulici Champs Elysées… Praha zase plánuje zelený ostrov u Rohanského nábřeží. „Architektura podle mého názoru směřuje k vytváření vizuálně estetičtějšího a ekologicky šetrnějšího prostředí, které současně napomůže obnově přírody a našeho lepšího napojení na ni,“ uzavírá Andrea Palazzo.

 

Magdaléna Medková
odkaz